NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle hudbu určitě neposlouchejte pod vlivem návykových látek. Nebo se zblázníte. Vážně. I za střízliva se vám v mozku při poslechu WOLVSERPENT roztočí kolečka, o jejichž existenci jste nikdy v minulosti netušili. V některých místech se vám vyplaví adrenalin a pocítíte, že tahle hudba začíná být nebezpečná.
„Aporia:Kāla:Ananta“ je soundtrackem plným plíživé nejistoty, děsu a temnoty, který žije svým vlastním životem. Čtyřicet a půl minuty mrazivého inferna. Teskné smyčce vás na počátku doprovodí do propasti, která vás nemilosrdně vyplivne v dronovém pekle. Epický sountrack se mění v hororovou tryznu, která na vás útočí ze všech stran. V tu chvíli nevnímáte žánry. Je jedno jestli je to ambient, doom metal, drone, black nebo něco úplně jiného. Nevnímáte to. Až na konci toto čiré zlo, tvořené zvukem, začíná nabývat kontur, které balancují na hraně noisu a ambientu. To už zase víte, že jen posloucháte hudbu.
WOLVSERPENT natočili materiál, který se vyplatí poslouchat s jistou dávkou soustředění, protože má sílu vás semlít na prach, a to se mi v poslední době často u nových desek nestává. Stejně tak jako má silná melodická místa, obsahuje pro běžného smrtelníka i těžce stravitelné plochy. Ale pokud už vás chytne do své pasti, troufám si říci, že neuniknete. V historii této dvojky z Idaho jde o bezkonkurenčně nejdelší počin a jako celek funguje skvěle.
7,5 / 10
Aporia:Kāla:Ananta (2016)
Antahkarana (2013)
Perigaea (Demo) (2012)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.